Klavírní zpověd
Když vánek se lehce ve větru vznáší,
kapky deště ponurý den krášlí,
slyším jen příběhy šeptané stromy.
O lidské lásce rozpráví domy.
Klavírní zpověď snáší se z výše.
Kostelní zvon historii píše.
V umění spatřím pak zrcadlo žití
Poezii vnímám ve vlčím vytí
Vůně přírody mi vychází vstříc
Teď už snad mohu popravdě říct
Že života svobodu zahlédla jsem z dáli
Avšak lidé se jí odnepaměti báli
Než tahle vteřina své poslední sbohem dá
Loučí se svoboda s tím, co každý z vás už zná
Že to co bylo už nevrátí se zpět
Že prázdná je myšlenka těchto mých vět.