Owee

Trápení za svitu luny

Když pádá temná přikrývka na hluboký les,

mezi stromy proběhne rudohnědý pes.

Tiše zavyje a potom vzlyká

 tlukot srdce v hlubinách zaniká.

Najednou za stromy spatří,

dům upíra ,jemuž jeho láska patří.

Tiše se přiblíži,do okna pohlédne

duši mu zaplní myšlenky vražedné

Svou lásku ,Bellu,vidí tam spát

tak něžnou,tak krásnou jak ji má rád.

Začne se třást,stěží se ovládá

"zabij je všechny !"něco ho nabádá.

Už už se rozhodl pro maskr nemrtvých

pak ale zaslechl poklidný Belly smích.

Ti jež jeho lásku z rukou mu vzali,

vše co na světě mají hned by jí dali.

On ji tak miluje ,že přeje ji štestí

nechá ji žít a hlava mu třeští.

Odhází pryč,zpět do temna lesů

najednou uslyší několik hlasů.

"Jacobe,Jacobe počkej na mě"

křičela , však utekl  jí hravě.

Se svou bolestí jen sám a sám,

'vždyť dlouhou noc před sebou mám.'

Za svitu luny a šepotu hvězd

své trápení věčně bude si nést.