Owee

Part 2 -  Across Washington

Kolem poledne jsem se zastavil na oběd v jedné hospodě u silnice.

"U divného Jaye "hlásala cedule na střeše polorozpadlé budovy.

"Myslím ,že to mluví za vše."zachichotal jsem se a pomalu otvíral vrzající dveře.Uvnitř bylo chabé osvětlení 40W žárovek  a usedlý pach cigaret,chlastu a zpocených těl kamioňáků.

Nechtělo  se mi na tomhle místě dlouho zůstávat.Šel jsem do nejzazšího koutu a přisedl k vyřezávanému stolu.Jídelní lístek byl dost omezený a nechutně špinavý.Rohy byly umaštěné  a desky se rozpadaly.

"Raději počkám na obsluhu"pomyslel jsem a rozhlížel se kolem. Za barem stála korpuletní ženská s vlasy do rozpadlého ohonu a  pivo čepoval plešatý tlusťoch.Podle všeho divný Jay,jehož jméno se tetelí tak majestátně i na tom jídelním lístku.

"Ahoj,co si dáš?"ozval se příjemný hlas servírky,asi o rok mladší než já.

"No ,tak co by jsi midoporučila?"usmál jsem se na ni .

"Mnnn..Rozhodně si nedávej specialitu podniku.Je vážně dosti speciální"nervózně se ošila.

"Chápu.Takže bych si dal ten kus hovězího s bramborem a colu"

"Dobře.Jěště něco?"schovala si bloček s objednávkou zpět za ušmulenou zástěru u pasu.

"Vlastně jo.Pověz mi ,jak se taková pěkná holka dostane do takovéhoto pajzlu."chtěl jsem jí trochu zvednout seběvědomí.Jako ona fakt nebyla škaredá.S trochou make-upu nebo alespoň učesanými vlasy by se mohla rovnat jakékoli nafintěné pipině z Californie.

Nejistě se na mě usmála a chtěla něco říct ,jenže hosté si začali stěžovat,že nejsem jediný hladový zákazník.

Chuť ,když už tedy pominu zápach a vzhled,kterou mělo to jídlo ,co mi beze slova donesla,mě utvrdilo v mém nedávném rozhodnutí stát se vegetariánem.Nechal  jsem tedy na stole slušné díško pro servírku,aby si mohla něco pěkného koupit  a pětku za jídlo ,které skoro celé zůstalo na talíři a jel jsem dál.

Po silnicích se prohánělo jedno auto za druhým a já už začal toužit po klidné noci.Hodiny ubíhaly jako kilometry a já jel stále dál.

Soumrak se lehce snášel na krajinu.Cesta už zase byla poloprázdná ,jen tu a tam nějaký ten výletník.

Nad obrzorem se vyhoupla první hvězda a tma usedla na silnici,jakmile slunce dalo své poslední sbohem.Chládný svěží vánek foukal kolem mé hlavy ,a já si až teď uvědomil že pokud takhle pojedu dál dostanu se až  někam do Canady.

V rádiu zrovna dávaly nejnovější písničku od mé oblíbené skupiny ,když jsem pocítil zněmu tlaku ve vzduchu.Vítr se mírně ochladil, ztichli i noční tvorové a hvězdné nebe pokryly mraky.Ani jsem se nenadál a začaly padat kapky.

Jedna.Druhá.Třetí.Kap.Kap.Kap.

A pak se mračna roztrhla a bohové  opravdu zuřili. Rychle jsem stáhl střechu a okénka a naplno zapnul stěrače.Proudy vody však dál stékaly po skle ,a já viděl jen na pár metrů i přes největší soustředění.

"Asi budu muset zastavit " přemýšlel jsem nahlas.

"Tak v dalším městě najdu nějaký motel..."při vyhraněných situacích mám zvyk si mluvit pro sebe.Uklidňuje mě to.

Uviděl jsem povědomou záři pouličních lamp pár set metrů ode mě.Krajina se změnila z písčitých pláží a vysokých útesů na hluboké lesy plné stínů.

Ručička tachometru ukazovala sotva 60,stěrače pracovaly naplno,déšť stékal po oknech, dálková světla se odrážela od mokré silnice,stromy dotvářely děsivou atmosféru a nade mnou se začala otřásat nebesa.

Za těchto nocí, říkala Ramona, si životu užívají nelidská stvoření.Prohání se po lesích , koupou se v krvi,či pozorují nic netušící lidi ,jaké je  žít smrtelný život.Bloudí temnotou a utápí se ve svých černých myšlenkách na rozhraní světů.

"Co to bylo?"vykřikl jsem,když  se něco mihlo mezi stromy.

"Jsem naivní.Nechal jsem se vystrašit nějakýma povídačkama."musel jsem se sám sobě zasmát.Ale dřív než mohl můj smích odeznít...

"Sakra !!! Co to je?"strhl jsem prudce volat ,když se mi nějaký pitomec vrhl na cestu.

"Dohajzlu.K čertu. Toč ! Toč "auto chytlo na mokré vozovce smyka a já se točím v nekončícím kruhu.

Najednou se auto zastavilo a já jsem vyletěl ze sedadla a hlavou narazil do skla.Byla to rána jak prase. Něco jako při ragby ,ale bez helmy.

Stěrače stále kmitaly po okně a světlomety osvětlovaly nějakou ceduli ,o kterou jsem tak dementně zastavil.

"Welcome in Forks "přečetl jsem z posledních sil .Poslední co si pamatuju byl kouř stoupající z kapoty a silné ruce vytahující mě ven.